Můj příběh
Jmenuji se Ilga Rybáčková, jsem lektorkou mindfulness a pomáhám lidem využívat všímavost k péči o sebe a ke zvládání hlučného světa kolem.
Příliš citlivá holka?
Pokud bych se vám měla představit, určitě bych ve výčtu všech možných životních rolí a přívlastků nevynechala, že jsem vysoce citlivá (HSP). Je to totiž něco, co se díky mé práci na sobě vyvinulo od „problému“ a slabé stránky k daru a mé silné stránce.
S tématem vysoké citlivosti (HSP) jsem se seznámila někdy zhruba v roce 2015. Od té doby jsem ušla dlouhý kus cesty do bodu, kdy vysokou citlivost vnímám jako svoji silnou stránku a využívám její dary k vytváření si života přesně takového, jaký ho chci mít – poklidného, vnitřně bohatého, ve spojení s přírodou a jejími cykly.
Dnes můžu s klidným svědomím říct, že se cítím dobře sama se sebou. Umím být sama sobě oporou a postavit se za sebe. Rozumím tomu, jak má hypersenzitivita funguje. Když se někdy cítím přetížená po dlouhém kontaktu s lidmi, chápu už, co se ve mně děje a vím přesně, co mi v takové chvíli pomůže.
Ze své citlivosti čerpám schopnost vnímat svět v detailech, hluboce ho prožívat, radovat se z maličkostí.
Vytvořila jsem si rutiny a návyky, které mi dodávají stabilitu a umožňují mi proplouvat dny s energií a v kontaktu se sebou. Poznávám, že nemusím být pořád šťastná a „bez problémů“, abych se cítila v bezpečí, ale naopak dnes dokážu čelit výzvám po svém.
Dokážu vnímat sebe a své potřeby a kontakt s druhými lidmi už mě nepohltí zcela a nepřeválcuje mě, ale zvládám si během něj udržet i kontakt se sebou. Toxické lidi si držím od těla, vybudovala jsem si svůj bezpečný okruh a vztahy nastavila tak, aby mi v nich bylo dobře. Díky své citlivosti dokážu velmi přesně číst pocity a potřeby lidí okolo sebe a být jim tak oporou.
Tohle všechno jsem ale o sobě říct kolem roku 2015 nemohla ani náhodou...
Už v dospívání jsem si svou citlivost uvědomovala, ale dala bych v té době cokoliv za to ji nemít. Necítit vše tak do hloubky. Připadala jsem si slabá a měla pocit, že do světa tam venku nepatřím, že v něm přeci nemůžu obstát. Nezvládala jsem stres, selhávala ve zkouškách, náročným věcem jsem se často radši vyhýbala a utíkala do nemoci.
Neměla jsem sama v sobě oporu, jakékoliv větší problémy mě uvrhly v chaos a obavy, že taková citlivka to přece nemůže dát. Moc si to přece všechno beru! A tak jsem se radši náročným výzvám vyhýbala, co to šlo. Prokrastinovala jsem a celé dny a týdny mi protékaly mezi prsty.
Neuměla jsem vnímat své tělo a jeho potřeby, a i když jsem měla volno, tak jsem často vůbec nenačerpala energii a měla jsem jediné přání – zocelit se, přestat být ta citlivá holka. Protože pak bude přece všechno dobrý. Pak budu zvládat ten svět venku!
Co se tedy změnilo?
Nepomohla mi žádná zázračná kniha ani kurz, byla to cesta plná malých krůčků kupředu. Napřed jsem přečetla desítky knih o osobním rozvoji a produktivitě, ale to akorát vytvářelo spoustu tlaku, se kterým jsem neuměla pracovat a hroutila se pod ním.
Pak jsem se rozhodla zaměřit na poznání sebe a své citlivosti – kdo jsem, co mám ráda, co naopak ráda nemám, co ve svém životě už nechci a čeho v něm chci naopak více, jak funguje moje citlivost, jak nakládat s energií, abych si neustále nepřipadala „vyždímaná“. A právě to sebe-poznávání se ukázalo jako správná cesta.
Zjistila jsem, že se nemůžu donekonečna vyhýbat všemu „negativnímu“, ale potřebuju se postavit čelem realitě a pracovat s tím, co je tady a teď. V přítomném okamžiku.
Objevila jsem mindfulness neboli všímavost, která mi právě k tomuhle pomohla. Zkoumat, co je tady a teď a učit se to nehodnotit. Protože spousta věcí v našem životě není dobrých a špatných, ale trápení nám přináší spíš nálepky, které jim dáme.
Všímavost se pro mě stala velikým zdrojem inspirace a díky ní jsem si vybudovala vnitřní zdroj, ze kterého můžu kdykoliv čerpat. Zjistila jsem, že pro mě jako pro hypersenzitivního člověka je to úžasný nástroj, jak se naučit vnímat své tělo a své potřeby, jak se naučit vnímat sebe sama i během kontaktu s druhými lidmi a jak si poradit s tou ohromnou spoustou vjemů, které přes den nasbírám.
Všímavost mi zkrátka pomohla nastavit hranice tomu hlučnému světu okolo mě a naučit se zůstávat ve svém středu, nebo se do něj zase vracet kdykoliv mě něco vyvede z rovnováhy.
Důležité je ale zmínit, že všímavost v žádném případě není jen pro vysoce citlivé. Je to úžasný nástroj pro každého, kdo chce žít více v souladu sám se sebou, tady a teď, prožívat život naplno se vším dobrým i náročným!
Co dělám teď?
Nyní působím jako lektorka mindfulness a zaměřuji se především na všímavost v mezilidských vztazích. Pomáhám lidem začlenit dovednost všímavosti do svého života a začít si vytvářet svůj vnitřní zdroj a oporu. Velmi důležitou součástí mindfulness je pro mě také budování laskavosti k sobě, která nám pomáhá přijmout jací jsme a porozumět sami sobě.